Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 2. 2009

ObrazekBruselský grifonek - fenku tohoto úžasného plemene jsem si pořídila po zralé úvaze a důkladném zkoumání povahy a schopností. Grifonci jsou naprosto pohodoví psi, kteří překypují temperamentem, ale jen do té míry, jak člověk sám chce. Hodí se do rodiny jak sportovně založené, tak k lidem jako jsem já, tedy k lidem vcelku líným. Jsou schopni s člověkem vylehávat a stejně tak se nadchnou pro jakoukoli tůru. Nejsou agresivní a naprosto skvěle se učí. Nejsou paličatí, uvzatí a ani agresivní. Jejich schopnost se učit je fantastická. Nejsou příliš uštěkaní a ani nemají tendence ničit co jim pod nos příjde.

Grifonek je naprosto jedinečný pes svou povahou a kombinací malého vrůstu a obrovského srdce a přesně taková je naše Agáta - tedy Bertie Canis Ludens

 

Grifonek brabantský-brabantík (zemřela v červnu 2015. Bylo ji teprve 3,5 roku. Zničeho nic ochrnula a nepomohl ani rychlý lékařský zákrok. Na nožky se už nepostavila)img_2739.jpg

tato fenečka(na fotce ta menší) je u nás krátce. Vybírala jsem si ji jednak po rodičích, které jsem chtěla, ale hlavně podle CHS. Volbou jsem nadšená, přestože je to psík na baterky, protože je stačí krátkým spánkem dobít a ona je zase k neudržení, ale je to zatím typický, veselý a družný brabantík.Zda a nakolik bude výstavně úspěšná zatím nedokážu spekulovat a ve své podstatěje to jedno. Primárně je to pes mazel. Zbytek ukáže čas a taky moje chuť.

 

ObrazekPekingský palácový psík -  tato fantastická fenečka od nás odešla 12.1.2011 ve svých 12ti letech. Prodělala rakovinu a přestože byly dny, kdy byla víceméně v pohodě, po operaci nádoru se již nikdy neuzdravila zcela a po téměř roce od operace se její stav natolik zhoršil, že jsme se s ní museli rozloučit. Tady je, jaká byla.Dostala se k nám náhodou. Byl jí rok, byla slepá, chromá, velmi agresivní a nepřístupná. Původní majitelé o ni nestáli a tak jsme ji odkoupili. Přes své postižení se z ní stala fantastická psí dáma, která sice stále cizí lidi, malé děti a neurvalé návštěvy - kteří měli v úmyslu jí pohladit přestože ona nechtěla - kousala sic mohla(moc nemohla, neměla zuby), ale jinak to byla klidná, přizpůsobivá fenka, toužící po pomazlení, pohlazení paničkou, tedy mnou a stále nějakou tu dobrotu somrující psí dáma.  Na to, jak moc byla postižená, bylo její chování stále ještě předvidalené, dalo se s ní pracovat a měla-li den, dokonce i poslechla.  Nebylo to s ní vždy jednoduché, ale byla to asi největší psí "osobnost" - lze-li to tak napsat, kterou jsme ve smečce měli.

ObrazekHovawart (zemřela v říjnu 2014 v krásných 13ti letech) -tahle fenka není naše tak docela, nicméně do smečky ji počítat musím. Pominu-li fakt, že pobíhá po stejné zahradě, jako mí psi, že hlídá dům, ve kterém žijeme, je to jejich gauč i kamarád. Hovawardí dáma velmi ráda nabízí své, poněkud přecpané tělo, jako teplou podložku a grifončice na ni velmi ráda leží, případně v létě jako rozhlednu a grifončice toho opět zdatně využívá. Na oplátku si nechává čistit svou tlamu, uši i nos, právě od "hervon" Agáty. Což už tak úchvatné není